AKTUALITY A KURZY ... DĚJINY TANCE ... DRUHY TANCE ... ŽENA A TANEC ... GALERIE

DRUHY ORIENTÁLNÍHO TANCE Orientální břišní tance, které se vyvíjely po tisíciletí měly a mají nesčetně podob, v závislosti na zemi původu a její kultuře. Každý z těchto tanců v sobě nese více či méně společné základy. Nicméně se tance, které dnes známe a rozlišujeme přeci jen trochu liší. Nejvýraznější rozdíly, najdeme v hudbě, na níž se tančí, v kostýmech, kterými se tanečnice honosí, a také v pomůckách, které jsou při tanci využívány. Předkládáme vám jedno z mnoha dělení orientálních břišních tanců. Seřadíme je vzestupně podle času, kdy vznikaly. Africké kmenové tance ... Tanečnice jím vyjadřje vztah k sobě samé, druhým lidem, přírodě i bohům. Soulad rytmu, hudby i tance je pro Afričana nedílnou součástí každého dne. Pro nás Evropanky je africký tanec návratem k sobě a své vlastní přirozenosti. Dává nám možnost uniknout z civilizované reality plné nánosů podivných zvyků a hodnot. Africký tanec umožňuje tanečnici vnímat i ty nejjemější rytmy a pohyby, naplňuje ji jednuduchou primární krásou.

Pouliční tanec rodiček ... Při berberském porodním rituálu se i dnes shromáždí ženy kmene ve velikém stanu okolo rodičky a v kruzích tančí tanec, při kterém neustále opakují břišní pohyby dokud žena neporodí.Dodnes zůstává venkovní městský prostor jedním z neoblíbenějších míst pro spontánní orientální tanec. Řecký orientální tanec ... Lidstvo věřilo, že úroda, plodnost a život bez živelných pohrom je spojen právě s těmito velkými matkami - bohyněmi. Samotný život tak byl spojen s čistou krásou ženského těla. Harémový břišní tanec starého Orientu ... Sultánův harém čítal několik stovek žen, které nesměly opustit jim vyhrazenou část domu a nikdo k nim nesměl vstoupit. Harém pochází z arabského slova haram - zakázané, svaté, nedotknutelné. Původně měl zaručovat ženám bezpečí a ochranu, později se z něj stal však i způsob izolace a ukrývání žen před okolním světem. Břišní tanec zde neměl ani tak funkci zajištění přízně sultána, ale byl spíše formou potěšení, zábavy a udržení fyzické kondice žen samotných. Svůj čas ženy trávily tím, že vyšívaly, zkrášlovaly se, kouřily vodní dýmku a tančily břišní tanec. Tančily s radostí a rozkoší pro sebe a pro své společnice. Tanec tančený ženami a tančený pro ženy. Je jisté, že takový tanec má odlišnou podobu oproti tanci tančenému pro muže. Ženská energie v harému dávala tomuto uměleckému aktu nezamenitelný charakter. Tanec vyjadřoval ženiny vnitřní touhy a pocity. Otevíral ženino nitro dalším ženám a docházelo tak ke sdílení a souznění.

Turecký orientální tanec ... Turecku se nazývá orientální břišní tanec rakkase. Velkým přínosem turecké kultury je výrazný rytmus. Turecký zvyk luskání prsty byl běžně znám jak na východě, tak mezi cikány. Pravděpodobně v Turecku se jako první začaly vyrábět kovové činelky, které se navlékaly na prsty, a penízkové šátky. Turecký břišní tanec se liší od ostatních tanců výraznou dynamičností a častým používáním tzv. shimmi třesením boky a pánví. Tento tanec je směřován více směrem ven, k publiku, zatímco tanec pocházející z Afriky je více spirituální a rituální. Významnou roli tu však hraje sama tanečnice, její přístup k tanci a důvod, proč tento tanec tančí. Lze jej tančit jen na odiv a pro potěšení mužů či žen. Může být však také cestou k hlubšímu poznání sebe sama a k hlubšímu pochopení zákonitostí světa, v němž žijeme.Někdy se turecký tanec tančí na zemi. Typické pro turecké tanečnice je to, že nosí široké, tzv. turecké neboli harémové kalhoty, které jí umožňují volný pohyb a zároveň zabrání nechtěnému odhalování při tanci na zemi. Perský orientální tanec ... Tady byl muslimskými fundamentalisty tanec zakázán pro přílišnou oslavu světských radostí. Z doby, než k tomu došlo, se však zachovala určitá forma perského tance, jenž je velmi umírněný v pohybu pánve a jehož dynamičnost je nasměrována do oblasti rukou. Dokud totiž nebyl v Persii tanec zakázán, byla to právě tanečnice, která skrze tanec rukou vyjadřovala své emoce, vyprávěla příběh a obracela se k Bohu. Ani tato meditativní forma tance však nezabránila, aby došlo k jejímu definitivnímu zákazu. Cikánský tanec ... Historie břišního tance je blízce spojena s osudy cikánů, kteří různými směry cestovali napříč krajinou. Přišli z Indie a migrovali do celé Evropy, až dorazili do slunné Andaluzie. Vydělávali si peníze jak jen to šlo, hlavně hrou, zpěvem a tancem. Přivezli do Andaluzie složité kombinace indických rytmů s islámskými melodiemi. Hudba pro cikánský orientální tanec je typická svým podmanivým a tklivým houslovým doprovodem. Typickým kostýmovým prvkem je široká barevná těžká sukně, kterou tanečnice hodně roztáčí a mává s ní. Charakteristický je též hrdý a vznešený výraz tanečnice a dupání jejích nohou podobně jako u flamenca. V hudně flamenca jsou naopak dodnes slyšet silné arabské vlivy. Orientální flamenco ... Postupné splývání dalo vzniknout orientálnímu flamencu. Při něm se spojuje temperament flamenca s ladností a smyslností východního tance. Hudba je tvořena nádhernými přechody z jednoho do druhého. Žena tak ukazuje divákovi dvě tváře. Silnou, svobodnou, vznešenou a úctyhodnou Španěklu a krásnou, jemnou, vášnivou a mystickou Arabku. Flamenková část je tvořena krokovými variacemi, podupy a pózami. Orientální falmenko se často tančí s jedním, nebo dvěma vějíři. Podobně jako u cikánského tance i zde je neodmyslitelnou součástí široká řasená sukně o průměru až 6 metrů.

Egyptský raks sharqi ... Tanečnice byly z jižní Afriky přivedeny do Egypta jako otrokyně a ten je od té doby považován za kolébku orientálního tance. Pro dávné Egypťany byl tanec základní součástí jejich kultury. Hudbě a tanci se věnovali lidé všech vrstev. Pro hudbu a tanec byly školeny některé ženy z harémů, vznešené ženy na veřejnosti nikdy netancovaly. Podobné to bylo i v ostatních zemích předního východu - čím byla žena vznešenější, čím vyšší postavení zaujímala, tím méně tančila. I dnes je v Egyptě tradicí zvát ke svatebnímu obřadu břišní tanečnici a pořizovat obrázky rukou manžela na jejím břiše.To, co dnes chápeme pod egyptským tancem, pochází ze 20. let 20. století z Káhiry. Tento dnes nejtančenější styl orientálního břišního tance se nazývá raks sharqi – tanec oreintu, nebo také kabaretní stylV tomto tanečním stylu se tanečnice snaží splynout s hudbou a pohybem i mimikou vyjádřit emoce svoje i hudby. Pohybové variace jsou poměrně jednoduché. Za téměř jedno století se tanec vyvinul do dnešní podoby. Přibyly především baletní figury, které do tance přinesla Mahmoud Reda. Většinou tanečnice vchází na scénu se závojem, který po chvíli odhodí. Hudbě pro raks sharqi vévodí především bubny, za jejichž zvuku může tančit tanečnice hlavně tzv. drum sólo. Při něm je kladem důraz na akcenty, shimmy a mimiku. Tato část mívá u publika bouřlivý ohlas. Vystoupení raks sharki bývá oproti jiným břišním tancům poměrně dlouhé. Dříve mívaly skladby až 30 minut.
Indický tanec Bollywood ... Bollywoodský tanec zahrnuje starodávnou indickou taneční tradici a moderní světové trendy. Tvůrci a taneční choreografové shromažďují taneční prky snad ze všech dostupných kultur. Při takové práci spolupracují se světovými tanečními špičkami. Cílem je pohltit diváka nádherou tanečních scén, které zastíní i slabou zápletku.
Tribal kmenový tanec ... Původní význam slova tribal: Podle této definice můžeme považovat jakýkoli lidový skupinový tanec za tribal. Pro zjednodušení si ale představme, že se pod tímto názvem ukrývají především tance berberské pocházející ze severní afriky a tance indiánů ze severní Ameriky. Jako kmen bývá označována uzavřená komunita lidí, v níž lidé společně žijí, dodržují stejné zvyky, mají podobné oblečení a společně tančí a zpívají. Ale nenechme se zmýlit. Dnešní tribal není folklórní tanec, ale fantazie motivovaná folklórem a především vlastním kmenem.

ORIENTÁLNÍ TANCE S REKVIZITAMI

Rekvizity se k orientálnímu tanci používaly od pradávna. Většina z nich měla ochranou a magickou funkci.V dnešní době slouží ke zpestření vystoupení a k vytváření originality tanečnice.Každá tanečnice si časem zvolí svou oblíbenou rekvizitu na orientální břišní tanec. Pomocí vybrané taneční rekvizity se tanečnice stylizuje do určité taneční role a každé vystoupení je tak pro diváka ojedinělým zážitkem.
Činelky ... Rytmické rekvizity se využívají pro zvýraznění rytmu, který zní v doprovodné hudbě, nebo je tanečnice používá jako jediný hudební nástroj, který ji doprovází při tanci. Rytmické nástroje při orientálním tanci začali využívat hlavně Turci. Ale už ve 2. století př.n.l. se v Thébách vyskytovaly ruční činelky. Jde o kovové kloboučky připevněné na palec a prostředníček každé ruky.
Hůlka ... Hůlka ať už rovná, či zahnutá se objevuje především ve folklórním tanci saidi. Používá se jedna, nebo dvě. Dříve byly vyráběny z bambusu. Muži tančili s hůlkou rovnou, ženy se zahnutou rukojetí. Při tanci se hůlka používá k různým poklepům a kroužení. Mimo to se s ní napodobuje umění boje s mečem. Tanec hůlkou mívá veselý charakter.
Šavle ... Stejně jako se v egyptském saidi setkáváme s hůlkou, která naznačuje boj se zbraní, zůstává v orientálním tanci i šavle. Orientální břišní tanec se šavlí pochází spíše z Turecka.Kromě bojových póz, do nich se tanečnice při vystoupení staví, vytváří ještě konfrontaci mezi tímto mužským artefaktem a ženským tělem. Šavli si při tanci pokládá na břicho a hlavu, kde s ní tančí ve vyvážené poloze bez držení.
Svíčky a oheň ... Kult ohně byl od pradávna uznávaný jako jeden z projevů bohyně. Proto se tanečnice po staletí pyšnily různými podobami tance s ohněm.Nejznámější je dnes tanec se svíčkami. Při vystoupeních můžete vidět alternativu, kdy tanečnice tančí s jednou svíčkou v každé ruce, nebo s podnosem plným svíček na hlavě. Další využití ohně můžete vidět na různých ohňových show. Jde o různé ohnivé vějíře, či kroužící ohnivé koule na řetězech. Tanec s ohněm je buď velmi mystický, a nebo vášnivý.
Vějíř ... Tanec s vějířem se používal už v Egyptě, ale tak jak jej známe dnes, nám jej opět přibližuje flamengo. Využívá se jeden, nebo dva vějíře. Jsou vyráběny v několika velikostech. Pro flamengo se užívá spíše vějíře plného, pro orient spíše vyřezávaného.
Závoj ... Naopak ženskost a jemnost nalézáme v tanci se závojem. Tato rekvizita se používala již v dobách, kdy se kněžky v chrámech halily do závojů. Návrat a pravý rozmach zažil ale až v době, kdy v Egyptě vznikal raks shrqi. Tehdy tanečnice nastupovaly na pódium zahaleny do závoje, aby dodaly show větší nádech tajemnosti. Závoje mají různé velikosti. Tvar bývá buď obdélníkový, nebo půlkulový. Tančí se s jedním, nebo se dvěma.
Křídla Isis ... Alternativou je velmi efektní rekvizita nazývající se křídla bohyně Isis. Jde o dva půlkulové závoje často stříbrné, či zlaté barvy. Látka má dlouhé sklady směrem do středu půlkruhu, který je umístěn na náhrdelníku tanečnice. Jeden konec závojů spadá k nohám, druhý je ještě prodloužen o slabou hůlku, drženou v ruce. Tanec s touto nádhernou rekvizitou je zaměřen především na efekt, mávání a víření. Pro diváka se tak vytváří iluze třepotajících se křídel překrásného motýla.
Hadi ... Spojením ženské něhy a animálnosti hada vzniká dech beroucí kontrast. Divák bývá fascinován pohledem na silného hadí tělo plazící se kolem pasu, krku, či rukou tanečnice.Zvyk při tanci používat hada pochází také ze starého Egypta, kdy byl had považován za jedno z nejposvátnějších zvířat.Je symbolem mužského i ženského pohlaví. V tanci s hadem se zrcadlí vyrovnanost a odvaha tanečnice.
Květiny a peří ... Chce-li tanečnice ukázat svou něžnou a romantickou tvář, volí jako rekvizitu k tanci květiny, nebo velká barevná pera exotických ptáků, nebo páva. Květiny i peří mívají výrazné barvy a otvírá u tanečnice duši zasněné dívky.
Džbán ... Pokud chce tanečnice vystihnout ženskou podstatu v zemitém a materiálním slova smyslu, můžeme ji vidět tančit s velkým zdobeným džbánem. Mívá zaoblený a vysoký tvar. Tanečnice jej třímá v rukou, staví si jej na hlavu, či tančí okolo něj.