AKTUALITY A KURZY ... DĚJINY TANCE ... DRUHY TANCE ... ŽENA A TANEC ... GALERIE

DĚJINY ORIENTÁLNÍHO TANCE Sumerská říše ... první písemné záznamy ... Tanečnicí byla kněžka, která představovala svou bohyni plodnosti Innanu, které se později říkalo Ištar. Tančila rituální tanec pro krále, jež měl představovat mladého boha, pastýře Dumuziho. Celý rituál měl za cíl zajistit bohatou sklizeň. Kněžka zdůrazňovala pohyby typickými pro břišní tanec primární znaky ženského těla, tedy ňadra, bříško, boky, pozadí a klín. Africký břišní tanec rodiček ... Antropologové zjistili, že břišní tanec se praktikoval v dávných kulturách Afriky, Indie a blízkého východu.Antropologové zjistili, že břišní tanec se praktikoval v dávných kulturách Afriky, Indie a blízkého východu. Většina zdrojů se shoduje, že se původně jednalo o tanec rodiček. Tančily jej ženy kmenů z oblasti střední Afriky a měl usnadňovat porod. Když měla žena otěhotnět, odcházela na posvátná místa. Tam, obvykle při úplňku či novu, tančila tance, které její tělo i duši připravovaly pro početí nového života. Na mnoha místech se s tímto rituálem setkáváme dodnes. Další významnou roli tento tanec sehrával o devět měsíců později, kdy se ženy sešly v domě rodičky, nebo ve velkém stanu a společně s ní dítě doslova "vytančily". Určité prvky orientálního tance, uvolňují a prokrvují celou oblast pánve a nohou a tím pomáhají od bolestivých stahů první doby porodní. Zároveň tak dítěti pozvolna a přirozeně pomohou sestoupit dolů. Úkolem žen, jež se při porodu scházely, bylo prostřednictvím tance vytvořit ženskou energii, kterou dodávaly rodičce. S její pomocí snímaly bolest, již při porodu pociťovala.

Orientální tanec v Egyptě a Řecku ... Byly nalezeny egyptské vykopávky zobrazují tanečnice v nezaměnitelných pózách břišního tance. Mimo chrámy nalézáme egyptský břišní tanec na královském dvoře, ale i u prostých lidí. Byl součástí významných událostí, jako byly oslavy plodnosti nebo narození následníka trůnu. Neodmyslitelně patřil také k lidovým slavnostem. Obyčejní lidé jím vítali nově narozené miminko, slavili zásnuby i svatby. Dodnes je v Egyptě tradicí pozvat ke svatebnímu obřadu břišní tanečnici a oba manželé pokládají ruce na její břicho. Egypťané věří, že tento zvyk napomůže klidnému a šťastnému manželství a hlavně zajistí zdravé děti. Ve starém Řecku a Římě tomu tak nebylo. Pro ženy z vyšších sociálních vrstev, byl břišní tanec na veřejnosti řed zraky mužů zakázaný. Existovala ovšem jedina výjimka. Když ženila syna, tančila matka na svatbě, aby tím vyjádřila souhlas s volbou nevěsty a přijala ji tak do rodiny. Mezi prostým lidem byl rozšířen břišní tanec během jarních rituálů na oslavu plodnosti. Dělo se tak v Římě, Řecku, Egyptě, Africe, u Asyřanů a Peršanů. Všechny tyto kultury primárně věřily v ženskou bohyni. Byla prokazována úcta Matce Přírodě a ke všem jejím stvořením. Bohyně Matka byla uctívána hudbou, zpěvem a tancem. Základem tance byly krouživé a chvějivé pohyby, které odpovídaly přirozenosti ženského těla. Ženy takto vyjadřovaly své hluboké city a svou jednotu s přírodou. Břišní tanec svědčí o sebepojetí a respektu, který tehdy měli lidé ke svému tělu.Vnímali jej jako dílo stvoření a zároveň chrám duše.

Stěhování národů a šíření orientálního tance ... Orientální tanec se šíří a zvyšuje se i jeho umělecká úroveň. Slouží k náboženským rituálům i jako léčivý prostředek, příprava na porod, je součástí na namlouvacího obřadu, nebo se tančí jen tak pro radost. Jak tanec nabývá na oblibě, začínají jej tančit i muži. Nacházíme jej v různých variantách ve folkloru venkovském - "beledi", městském - "šaabi" i palácovém - harémovém. Historie přinesla do tance i různé taneční atributy jako jsou šavle, závoje, bubínek, svíce, svícny, hole, hůlky a prstové činelky.

Harémový orientální tanec ... Především ženy v harémech tančily orientální tanec pro své potěšení, při milostné předehře, pro udržení fyzické kondice a z dalších jiných důvodů. Je známé, že v harému ženy tanec používaly i jako zbraň proti rivalkám a na upevnění svého postavení. Původně byl orientální tanec mezi arabskými ženami intimní a soukromou záležitostí. Ženy si jej jako drahocený poklad předávaly z generace na generaci. Dříve orientální tanec sloužil výhradně k inspiraci manžela či milence. Výjimku z intimity směl udělat jen manžel nebo majitel harému v případě, kdy nařídil svým ženám tančit pro pobavení významného hosta jako dar a projev úcty. Život v harémech byl pro Západ vzrušujícím tajemstvím, protože vstup do něj byl cizincům zakázán. Představy o harému břišní tanec erotizovaly. Přestože ženy zde tančily po většinu času především pro své vlastní potěšení a při oslavách zvláštních přiležitostí, muži se snažili zbavit břišní tanec jeho duchovního významu.

Vliv cikánů na orientální tance ... Kočující cikáni výrazně obohatili techniku břišního tance v arabských zemích na počátku 11. století. Na veřejnosti jej tančili vášnivě rádi a vesele. Cikánky tak lákaly zákazníky i pro své erotické služby. V období středověku se původní smysl břišního tance v různých částech světa ztrácí a přežívá jen v oblastech Blízkého východu, v Africe, Indii a Polynésii.

Americký orientální břišní tanec ... Tehdy v Chicagu na světové výstavě poprvé vystoupila orientální tanečnice Little Egypt a taneční skupina Middle East Dance. Vzbudili neuvěřitelný zájem. Tehdyjší společnost byla zároveň šokována i fascinována. Následně začalo na západě vystupovat stále více tanečnic. Objevily se Američanky, které se nechávaly inspirovat východní kulturou a začaly tanec východu revolučně prosazovat. Byly to například Ruth St. Denise a Isadora Duncan. O něco později orientální tanec proslavily tanečnice, jako například Mary Garden se svým nádherným Tancem sedmi závojů, a také legendární Mata Hari. Amerika je v jistých ohledech nestálá. Proto stejně jako zájem o orient vzplanul, tak zase uhasl. Hollywood však pzdvihnul orientální tanec z popela. Točil pohádky ve stylu Tisíce a jedné noci. Začátkem 60. let začaly v USA vznikat první školy břišního tance a jejich počet rychle vzrůstal. Americe je orientální tanec znám pod názvem belly dance.Díky ženám amerických vojáků v Německu se v 70. letech břišní tanec konečně dostal do Evropy zpět natrvalo.

Káhira kolébka Raks Sharqi - tance orientu ... Orientální tanečnice hrály velmi často v těchto filmech hlavní roli. Předcházely mu folklórní tance, které se ale do show a kabaretů nehodily. Tato potřeba dává vzniknout novému stylu břišního tance Raks Sharqi, což v překladu znaméná tanec orientu. Při tvoření tanečnice a choreografové čerpali především z egyptských folklórních tanců saidi, ghawazy a afrického folklóru. Krom toho se nepopiratelně v tanci zrcadlí evropský a americký vliv. Proto pozorný divák nachází v Raks Sharqi i prvky baletu. Nejvíce moderní orientální tanec patrně ovlivnila herečka Badia Masabi. Byla majitelkou kabaretu Casino Opera v Káhiře, kde jako první začaly tanečnice prezentovat připravené choreografie. Typické pro ně též bylo, že při nástupu na jeviště používaly závoje, zařazovaly vlnivé pohyby rukou a dokázaly využít celý prostor jeviště. Naopak se příliš nepoužívalo shimmy. Celkový trend byl velmi experimentálního rázu, protože vládla tendence se co nejvíce oddálit od starých forem. Pod patronací Badii Masabi vyrostly dvě nejuznávanější tanečnice na celém světě a to Samia Gamal a Talia Carioca. Jejich proslulost je vyšvihla až na stříbrné plátno. V té době bezesporu udávaly i směr samotného vývoje orientálních tanců. Další tanečnicí a herečkou zlaté éry byla Naima Sket. Mezi lety 1960-1980 se objevily nové taneční hvězdy Sohair Zaki, Fifi Abdou, a Nagwa Fouad, které jsou populární i dnes. Díky tomu se Raks Sharqi stal známým a nejrozšířenějším z orientálních tanců.